BUCHLOVE

Za Dunajkem

Za Dunajkem, za tým hájkem,  plakalo děvčátko švarné,
co mělo očenka černé, za šohajkem.

Za Dunajkem, za tú vodú, plakalo děvčátko švarné,
co mělo očenka černé, za slobodú.

Ty naše písničky, jsou jako květy, na louce zaváté.

Za Dunajkem, za tú hrázú, pakalo děvčátko švarné,
co mělo očenka černé, za svú láskú.

Za Dunajkem, za tú vodú, plakalo děvčátko švarné,
co mělo očenka černé, za slobodú.

Ty naše písničky, jsou jako květy, na louce zaváté.
Nebudou na věky zaváté.

Ej lásko

Ej lásko, lásko, jak si ty marná,
jako voděnka, mezi horama,
jako voděnka, mezi horama.

Voda uplyne, láska pomine,
jako lísteček na rozmarýně,
jako lísteček na rozmarýně.

Touha

Darmo lásku chovám, bez naděje vzdychám,
ledva jsem rozkvetnul, žalostí usýchám.
Nuž, ať to každému vyzradí mé oko,
co srdce skrývalo dlouho a hluboko.

Letěl sokol, letěl, do oblak doletěl.
A ten sokol zpíval, až se háj rozlíhal.
Nezpívaj sokolku, nerob mi zármutku
Šak já ho dosti mám, když frajárky nemám.

Modré oči, modré, co vy za moc máte,
že vy mému srdci pokoje nedáte?
Depce koník, depce, do stáje mi nechce,
kdybych jel k děvčátku, poskočil by lehce.

Dříve mi zahrají po smrti při hrobě,
nežli já ustanu, toužiti po tobě.
Plyne voda, plyne, po kamenech hučí,
kdo neumí vzdychat, láska ho naučí.

Dosti já znám panen v plné jarní kráse,
ale tvému srdci žádné nerovná se;
s jinou nechci žíti, kde se zlato svítí,
s tebou, dívko, ale, jen v chaloupce malé.

Kdybych byl malířem, vymaloval bych tě,
štětec bych namočil, poceloval bych tě.
Pod okno ti vsadím pěknou růži bílou,
aby každý věděl, že jsi mojí milou.

Hop, koníčku vraný, řehci na vše strany,
aby neslyšeli moje tajné žely!
Dupej podkůvkami a utíkej ruče,
aby neslyšeli, jak mi srdce tluče!

Jak mi touhou tluče
jen za tebou..

Vyletěla holuběnka

Vyletěla, vyletěla holuběnka od súsedú z okýnenka.

Letělatě, letělatě hore dolú, až k milému nad stodolu.

Sedla si tam, sedla si tam na větvičku, pohlédala po synečku.

Slyšela tam, slyšela tam dřev rúbání, poď synečku na zdávání.

Rédo děvče, rádo děvče, rádo mě máš, když mě na zdávání voláš.

Ja co bych tě, ja co bych tě nevolala, když jsem tebe milovala.

Pod našim oknem

Pod našim oknem, šohajek zmokel, jako myš,
pusti mňa milá, do vašej síně, esli smíš.

Já bych ťa milý, do našej síně pustila,
ale nemáme v našem domečku svítidla.

Daj šohajíčku, krajcár na svíčku, já dám dva,
budem si svítit v našem domečku, do rána.

Daj šohajíčku, krajcár na svíčku, já dám tři,
budem si svítit v našem domečku navždycky.

Tak to sú ty naše chudobky zaváté,
rozseté po lukách, polích, stráních přes deváté.
Nikdo je nezmění, hvězdy co nám svítí,
můžeš zdobit, hníst, přelévat, nic však nelze vzíti.
Chléb vezdejší nám podaný dlaní hrubě hladkou,
v každé době něžně kvetou vůní hořko-sladkou.

A já je tak rád zpívám. A tak je všechny zpívám.
A tak je spolu zpívám.A tak vám všechny zpívám. 

Daj šohajíčku, krajcár na svíčku, já dám dva,
budem si svítit v našem domečku, do rána.

Daj šohajíčku, krajcár na svíčku, já dám tři,
budem si svítit v našem domečku navždycky.

… navždycky.

Ej od Buchlova

Ej od Buchlova větr věje, už tej Kačence pantle bere,
dneskaj nevěsta, zajtra žena, dnes večer budeš začepená.

Ty si Kačenko bílá růža, tobě nebylo trebna muža,
Ty´s mohla chodit po slobodě, jak ta rybyčka v bystrej vodě.

Ty si Martine strom zelený, tobě nebylo treba ženy,
ty´s mohl chodit po galánkách, jak ten holúbek po galánkách.

Poď ty dívča

Poď ty dívča poď ty za mňa, nebude ti krivda žádná
a já sa dobre mám a já ťa vychovám.

Od múky za nezaprášíš, od slaniny nezamastíš,
a já sa dobre mám a já ťa vychovám.

Čtyři myši okované, budú naše koně vrané,
a já sa dobre mám…

Vína máme plné bečky, orechové skarúpečky,
a já sa…

Na snídaňu plané hrušky, na večeru oskerušky
a já sa…

Nebudú ti husy gágat, ani slípky kokodákat
a já sa…

Poď tam se mnú milá, do krajin, do moře,
poplujem tam v horách, za náš stín, za hoře.

Poď ty dívča poď ty za mňa, nebude ti křivda žádná
a já sa…

Na snídaňu plané hrušky, na večeru oskerušky
a já sa dobre mám a já ťa vychovám
a já sa dobre mám, a já ťa vychovám.

Nechoď slunce

Zelené sem sela, zelené mi vzešlo,
ani žáden neví po kem je mi teskno.
Teskno je mi teskno bez mého milého,
že nevím cestičky do krajiny jeho.

Kdybych já věděla cestičku k milému,
poslala bych já tam koníčky k němu.
Ale že ta cestička je bludná,
nedošla bych já tam do třetího týdňa.

Nechoď slunce, nezachoď eště,
milý jede na daleké cestě,
Kdyby věděla na kterej straně,
poslala by tři koně vrané.

Červená jsem měla, červená svá líčka,
ale uvadly mi jak planá růžička.
Teskno je mi teskno, kde že je můj milý,
nemožu zapomět ani jen na chvíli.

Kdybych já věděla cestičku k milému,
poslala bych já tam koníčky k němu.
Ale že ta cestička je bludná,
nedošla bych já tam do třetího týdňa.

Nechoď slunce, nezachoď eště,
milý jede na daleké cestě,
Kdyby věděla na kterej straně,
poslala by tři koně vrané.

Prsten

Když Janík do vojny jel, on svej milej, pověděl,
aby se nevdávala, sedm ročků čekala.
Až on z vojny přijede, že si ju pak vezme,
neminulo sedm let, viďá Janka z vojny jet.

Jeho sestra Dorota, otevírá mu vrata;
ach sestřičko, sestro má, jakpak se Kačenka má?
Aj ona se dobře má, včera týden schovaná,
aj ona je schovaná do nového kláštera, do kláštera.

Třikrát klášter, obešel, nikdy dveří nenašel,
enom malý okýnko, tam svítilo slunýnko.
Ach kačenko, milá má, kam´s ty dary poděla?
Kam´s ty dary poděla, co´s ode mě dostala?

Zlatý obraz na oltář, zlatú sukňu na ornát,
zlatý reťaz na zvony, aby hlasno zvonily.
Ptám se já tě já má milá, kam´s ten prsten poděla?
Kam´s ten prsten poděla, co´s ode mě dostala, co´s dostala.

Až půjdeš kolem moře, hoď tam prsten aj hoře,
až půjdeš podle vody, hoď prsten aj co bolí.
Neminula hodina, Janka hlava bolela,
neminulo to týdeň, Janka nesú z města ven.

Zlatý obraz na oltář, zlatú sukňu na ornát,
zlatý reťaz na zvony, aby hlasno zvonily.
Ptám se já tě má milá, kam´s ten prsten poděla,
kam´s ten prsten poděla, co´s ode mě dostala, co´s dostala.

Zlatý prsten eště mám a ten ti Janíčku dám, aj ten ti dám.

Zazpívaj slavíčku

Zazpívaj slavíčku, v strážnickém hajíčku
a já ti zanotím, na tenkú notečku.

Zazpívaj slavíčku, rozveseluj pole,
snáď aj rozveselíš, to srdénko moje.

Noc už se začíná

Slunce se k obzoru sklání, padají slzy ze strání,
nechoď spát, pojď se mnou.

Luna už nad obzor stoupá, touhou je zalitá louka,
nechoď spát, sni se mnou.

Nechoď spát, noc už se začíná,
nechoď spát, noc už se začíná.

Měsíc si červánky hýčká, s vílami otevři víčka,
nechoď spát, pojď se mnou.

Hvězdy se na nebi svádí, v očích ti zahoří mládí,
nechoď spát, sni se mnou

Nechoď spát, noc už se začíná,
nechoď spát, noc už se začíná,
nechoď spát, noc už se začíná.