BUCHLOVE

Darmo lásku chovám, bez naděje vzdychám,
ledva jsem rozkvetnul, žalostí usýchám.
Nuž, ať to každému vyzradí mé oko,
co srdce skrývalo dlouho a hluboko.

Letěl sokol, letěl, do oblak doletěl.
A ten sokol zpíval, až se háj rozlíhal.
Nezpívaj sokolku, nerob mi zármutku
Šak já ho dosti mám, když frajárky nemám.

Modré oči, modré, co vy za moc máte,
že vy mému srdci pokoje nedáte?
Depce koník, depce, do stáje mi nechce,
kdybych jel k děvčátku, poskočil by lehce.

Dříve mi zahrají po smrti při hrobě,
nežli já ustanu, toužiti po tobě.
Plyne voda, plyne, po kamenech hučí,
kdo neumí vzdychat, láska ho naučí.

Dosti já znám panen v plné jarní kráse,
ale tvému srdci žádné nerovná se;
s jinou nechci žíti, kde se zlato svítí,
s tebou, dívko, ale, jen v chaloupce malé.

Kdybych byl malířem, vymaloval bych tě,
štětec bych namočil, poceloval bych tě.
Pod okno ti vsadím pěknou růži bílou,
aby každý věděl, že jsi mojí milou.

Hop, koníčku vraný, řehci na vše strany,
aby neslyšeli moje tajné žely!
Dupej podkůvkami a utíkej ruče,
aby neslyšeli, jak mi srdce tluče!

Jak mi touhou tluče
jen za tebou..